Historie obce Oprechtice

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Za vrchem se zříceninou hradu Rýzmberk se v nadmořské výšce 400m a 4 km od Kdyně nachází v kotlině na úpatí Jedlovky a Úlíkovské hory ves Oprechtice.V její blízkosti vede silnice ze Spáňova do Němčic a poblíž samoty s mlýnem protéká potok,zvaný Útlice.

Název Oprechtice zaznamenal v minulosti řadu změn.Nejstarší písemná zmínka pochází z roku 1404,kdy obec patřila paní Marušce,rozené z Herštejna-vdově po Černínu z Ruchomperka.Roku 1543 se v pramenech uvádějí Ruprechtice,1547 Woprechticze,1789 Oprechtitz,1839 se už název vyskytuje v nynější podobě-Oprechtice.Před první světovou válkou v letech 1913-14 se v obci nacházela jednotřídní obecná škola,kterou navštěvovalo 29 děvčat a 26hochů.Školní budova byla postavena v roce 1922.

Roku 1935 v obci podnikali lidé těchto živností: 3 hostinští , 1krejčí, kovář, mlynář, pekař, povozník,švadlena, trafikant,velkostatkář a 2 obchodníci se smíšeným zbožím.

V roce 1944 byla zřízena lesní správou koutského panství nová silnice z Úlíkova do Oprechtic.

V říjnu 1946 došlo v obci k úbytku obyvatelstva,protože se 17 rodin vystěhovalo,aby osídlilo

obec Mnichov u Poběžovic.Ve stejném roce přibyly do Oprechtic tři rodiny maďarských deputátníků z Jižního Slovenska.V roce 1947 byla otevřena mateřská školka a začalo se s elektrifikací celé obce.Výměra lesů v obci představovala 59,90ha a na jejím vlastnictví se podílelo celkem 21 usedlostí.

Uváděná výstavba a pohyb obyvatelstva: rok1870(53 domů a 382 obyvatel),rok 1893(62-408), rok 1913(68-393), rok 1934(70-359),rok 1950(73-255).

V Oprechticích bylo založeno jednotné zemědělské družstvo 7.srpna 1952.O rok později byla na žádost státních statků připojena též samota Prudice.

V roce 1960 došlo ke sloučení národních výborů v Oprechticích,Hříchovicích a Staněticích v jeden MNV se sídlem ve Staněticích a podobným způsobem byly spojena i zemědělská družstva.Podle sčítání obyvatel v roce 1991,žije dnes v Oprechticích 112 obyvatel.

Obec v současné době patří pod obec Zahořany.

Z knihy Země zamyšlená, 3. díl – Autor: Ladislav Stehlík

Nedověděl sem se, proč Hradišťským říkají ,,jehňata“ a Hříchovickým ,,cikáni“. Nic cikánského jsem tam neviděl, naopak hned na kraji vsi mě upoutalo hezké roubené stavení a na návsi kaplička vystavěná před šedesáti lety. U cesty právě rozkvétaly švestky svým skromně bělavě nazelenalým pod šedivými nebesy,slabě mrholilo a vzduch byl pln chladné vlhkosti. Najednou se zdvihla mračna a do západního obzoru se ostrou modří promítl obrys Čerchova, jejž přeťala vertikála věže oprechtického kostela svaté Kunhuty. Přízemní myslivna s valbovou střechou a dvěma zahrádkami před okny bývala před sto dvaceti lety dějištěm návštěv ,,paní komisarky“, jak tenkráte nazývali na Chodsku Boženu Němcovou. Přicházela sem i s dětmi k panu lesnímu Bendovi a tento dobrosrdečný lesák ještě po letech projevil spisovatelce důkaz upřímného přátelství, uhostiv u sebe na celé léto její churavou dceru Doru. Václav Tille, monograf Boženy Němcové, uvádí tuto oprechtickou postavu jako model pro rýzmburského pana myslivce z Babičky. Mnohé postavy z jejího vrcholného díla dostaly pevnou konturu už tenkrát v zdejší krajině, která byla první svědkyní básnického zrození mladé ženy.
Těžko už se dopátráme, z jakých příčin bylo Oprechtickým uštědřeno nepříliš lichotivé přízvisko ,,zabijáci“, ale dostat při muzice jednu ,,oprechtickou“ prý předpokládalo předem napsanou poslední vůli.
Tři lípy rozkvetou před kostelem vždycky mnohem později, než kaštan vzpřímí své bílé svíce květů. Jen kružby v gotických oknech nemění svou rozdílnou kresbu, jež je pádným svědectvím o dávných kamenících, který se v svých nápadech velmi neradi opakovali. Potkáváme zdejší ženy oblečené v modrých ,,flamiškách“, jimiž připomínají svou krajovou příslušnost k širšímu Chodsku.